Růst a vývoj jednotlivých kostí a celé kostry psa závisí na určitých vnitřních a vnějších faktorech. Vnitřní faktory představují hormony produkované některými žlázami s vnitřní sekrecí (růstový hormon - somatotropin, pohlavní hormony, parathormon z příštítných tělísek, kalcitonin z C-buněk štítné žlázy), k vnějším faktorům patří (mimo jiné) přívod bílkovin, vitaminu C a vápníku potravou. K využití (vstřebání.) vápníku obsaženého v potravě je nezbytný vitamin :D, resp. jeho biologicky aktivní metabolit - kalcitriol (chemicky 1,25dihydroxycholekalciferol), hormon vznikající v ledvinách.
Nedostatečný přívod bílkovin potravou v období růstu může být příčinou nedostatku aminokyselin a následného snížení syntézy kolagenu v kostních buňkách osteoblastech. Stejně tak nepostačující množství vitaminu C brzdí syntézu kolagenu, a tím také růst kostí. Kolagen je bílkovina typická pro pojivové tkáně (k nimž patří vazivo, chrupavka a kost). Tvoří dlouhá vlákna protkávající nestrukturovanou základní hmotu (matrix), která obklopuje buňky typické pro tu kterou tkáň (ve vazivu fibroblasty, v chrupavce chondroblasty a v kosti osteoblasty).
Nedostatek kalcia způsobuje, že organická kostní hmota (nestrukturovaná matrix v níž jsou zalita kolagenní vlákna) nedokonale vápenatí (kalcifikuje). Kost pak není dostatečně pevná, kostní tkáň řádně neosifikuje, má tzv. osteoidní charakter. Pokud by chyběl kalcitriol (vitamin D), vápník obsažený v potravě by se nevstřebával a odcházel by z organismu psa nevyužit, takže by se nemohl ukládat (spolu s dalšími ionty) v podobě mikrokrystalů hydroxyapatitu kolem kolagenních vláken v základní hmotě kosti, takže i při dostatku ba nadbytku vápníku by neprobíhala osifikace tak, jak má.
Nadměrný přívod dobře využitelných proteinů živočišného původu ovšem působí, zejména za přítomnosti nadbytku vitaminů (který je naprosto běžný v suché průmyslově vyráběné stravě), anabolicky, což znamená, že výrazně podporuje růst psa a obzvláště přibývání měkkých tkání - svaloviny. Tomuto nárůstu hmotnosti kosterní svaloviny vývoj kostry při nedostatečném přívodu vápníku nestačí, její kalcifikace (osifikace) se opožďuje, a to má pro její růst závažné negativní důsledky. Proto je nutné přívod proteinů limitovat, nepřehánět. Omezování proteinového podílu ve stravě mladých rychle rostoucích psů velkých a obřích plemen z důvodu zpomalení (zbrzdění) růstu musí být velmi opatrné, rozvážné, aby k poruše vývoje kostry nevedl na druhé straně nedostatek aminokyselin nutných pro tvorbu kolagenu.
Význam kyseliny askorbové (vitaminu C) pro biosyntézu kolagenu je dán její rolí kofaktoru peptidylprolinhydroxylázy, enzymu podílejícího se na hydroxylaci prolinu, což je reakce nezbytná pro vznik kolagenu z prokolagenu v drsném endoplasmatickém retikulu kostních buněk osteoblastů. Vitamin C nesmí z tohoto důvodu v dietě psa rozhodně chybět.
Je známo, že pes si vitálně nezbytné (esenciální) množství tohoto vodorozpustného vitaminu je schopen sám vyprodukovat. Toto minimální množství ale nestačí tam, kde jsou nároky organismu extrémní, např. u mladého rychle rostoucího psa obřího plemene. Zde jsou nezbytné dávky mnohem vyšší, zvláště je-li pes geneticky disponován k některým vývojovým poruchám kostry (dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu apod.). Předávkování psa vitaminem C není třeba se obávat, protože jde o vitamin rozpustný ve vodě.
Přívod vápníku musí být takový, aby vyhovoval požadavkům organismu mladého rostoucího psa velkého plemene, tj. 200 - 400 mg na 1 kg těl. hmot. a den. Musí respektovat individuální potřebu a nároky (tzv. genetickou individualitu) organismu konkrétního psa v určité fázi vývoje. V každé etapě růstu mladého jedince lze určit z několika základních údajů (tělesná hmotnost, obsah vápníku a jeho zdroj v používaném krmivu, dávky krmiva doporučené výrobcem) poměrně přesně, zda je dostatečně saturován tímto prvkem (a žádná dotace tedy není nutná) či zda jej dostává málo (a dotace je nezbytná).
Pokud se zjisti, že přívod vápníku je nedostatečný, je možné spočítat množství, které je třeba doplňovat, a podle stavu psa (nekorektní postavení končetin, pohybové problémy, obtíže při vstávání apod.) je také možno zvolit nejvhodnější doplňkový zdroj vápníku a stanovit jeho dávkování. Přitom je nutno respektovat obsah vápníku v podávané kompletní krmné směsi a skutečnost, že různé doplňkové zdroje jsou různě vydatné a v organismu psa různě využitelné.
Podle okolností jsou pro psy krmené výhradně nebo z větší části průmyslově vyráběnou potravou některá doplňková krmiva vhodná, jiná méně vhodná a další zcela nevhodná.
Zcela nevhodná jsou k tomuto účelu všechna doplňková krmiva obsahující vedle vápníku také cholekalciferol (vitamin D3). Ten je prakticky v každém granulovaném krmivu obsažen v dostatečném množství a kdyby se ještě navíc přidával prostřednictvím doplňkového krmiva, mohlo by po určité době dojít k jeho předávkování. Tento typ doplňkových krmiv je vhodný jen tam, kde se průmyslově vyráběná potrava nepoužívá, tam, kde se krmí masem s přílohou.
Krmiva obsahující kromě minerálií také vitamin D3, jsou vhodná jen tam, kde se krmi převážně nebo výhradně doma připravenou potravou (masem s přílohou).
Jestliže pes trpí nedostatkem vápníku, což se pozná např. podle nekorektního postavení končetin, obtížného vstávání a pohybu, kulhání, a jestliže se vyšetřením krve na makroprvky (stanovením vzájemného poměru vápníku a fosforu) zjistí, že je tohoto prvku v krevní plazmě tolik jako fosforu nebo dokonce méně (absolutní množství vápníku není v tomto případě důležité, vypovídací hodnotu má především vzájemný poměr obou prvků), nejsou vhodná ani ta minerální doplňková krmiva, která kromě vápníku obsahují také fosfor.
Dodatečný přívod fosforu je v takovém případě nežádoucí, protože vysoká hladina tohoto prvku způsobuje další snižování hladiny vápníku. Případy, kdy fosforu je oproti vápníku příliš mnoho, jsou časté, protože fosfor je všudypřítomný a v krmivech většinou - na rozdíl od vápníku - bohatě zastoupený. Kromě toho není, zase na rozdíl od vápníku, jeho vstřebávání nikterak regulováno, je přímo úměrné jeho obsahu v krmivu a tudíž značné.
V těchto případech jsou vhodná ta doplňková krmiva, která obsahují pouze vápník, nejlépe rychle vstřebatelný.
Preventivně, pokud postoj končetin mladého rostoucího psa velkého či obřího plemene je korektní, pes netrpí žádnými potížemi pohybového aparátu a v pořádku je (pro toto životní období) také poměr vápníku a fosforu v krevní plazmě (přibližně 1,6 - 2 : 1 ), jsou jako zdroje vápníku vhodné přípravky, které obsahují také fosfor. Jsou to však jen ty, u nichž vzájemný poměr Ca : P = 3 : 1. Důvod je prostý - je-li poměr vápníku a fosforu v používaném kompletním krmivu zhruba 1 : 1 (např. 1,1 : 0, 9), je třeba jej přídavkem doplňkového krmiva s poměrem obou prvků 3 : 1 (ve prospěch vápníku) změnit na žádoucí poměr 2 : 1 (1 : 1 + 3 :1 = 4 : 2 neboli 2 : 1). Jestliže je ale v krevní plasmě přebytek fosforu, přípravky obsahující fosfor vhodné nejsou.
Pro mladé rychle rostoucí jedince velkých plemen krmené kompletní průmyslově vyráběnou stravou, u nichž je příznivý poměr Ca : P v krevní plazmě, jsou v období nejintenzivnějšího růstu vhodným zdrojem vápníku doplňková krmiva s poměrem Ca : P 3: 1 neobsahující cholekalciferol (vitamin D3).
Jestliže však poměr Ca : P není příznivý (je-li fosforu tolik jako vápníku nebo dokonce více) a pes nemá ještě žádné problémy (nevykazuje nekorektním postoj končetin, netrpí pohybovými obtížemi apod.), jsou vhodné přípravky, které fosfor neobsahují.
Pokud i přesto nastane při podávání doplňkového přípravku - zpravidla při výměně mléčného chrupu za trvalý - z nějakého důvodu, např. vinou nedokonalého vstřebávání vápníku nebo nadměrného přísunu fosforu ostatní potravou, v organismu nedostatek vápníku, je třeba jej co nejdříve odstranit podáváním doplňkového krmiva obsahujícího pouze rychle vstřebatelný vápník a místo něj se dočasně podává nějaký kalciový přípravek). Jakmile se poměry upraví, je možno opět přejít na původní přípravek s poměrem Ca : P = 3 : 1.
Doplňkový zdroj vápníku vhodný v určité fázi růstu a vývoje mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene nemusí pro něho být nejvhodnější v jiné fázi téže životní etapy. Záleží na konkrétních okolnostech, z těch je nutno vycházet, těmi je třeba se řídit.
Strach z předávkování vápníku je při respektování výše uvedených pravidel zbytečný. V žádném případě nelze tvrdit. že by si organismus psa neuměl poradit s případným nadbytkem vápníku v potravě. Existuje naprosto spolehlivý, dalo by se říci "několikrát jištěný" kontrolní mechanismus, který předávkování psa vápníkem za normálních (fyziologických) okolností brání (znemožňuje). Při vysoké hladině Ca2+ v plazmě klesá produkce kalcitriolu v ledvinách, takže další vápník se prostě nemůže vstřebávat a opouští organismus nevyužit. Také zpětné vstřebávání Ca2+ v ledvinách se snižuje (množství vápníku odcházející močí se zvyšuje), a tím se organismus zbavuje dalšího přebytečného vápníku.
Organismus psa si ale nedovede poradit s déle trvajícím nebo dokonce dlouhodobým nedostatkem vápníku v potravě. Pokud nejsou splněny jeho nároky na přísun tohoto prvku, kompenzuje se nedostatek Ca2+ v plazmě jeho zvýšeným vstřebáváním z krmiva (tato možnost je ovšem limitována skutečně využitelným množstvím tohoto prvku v potravě) a zvýšenou činností speciálních kostních buněk - osteoklastů, rychlejším odbouráváním osifikované kostní tkáně (jež je zásobárnou minerálních látek), které podporuje parathormon.
Trvá-li nedostatečný přívod vápníku potravou dlouho, dochází v kostní tkáni rostoucího psa k závažnému nedostatku tohoto prvku. Ten vede k různým vývojovým poruchám kostry a následným pohybovým obtížím.
Špatný stav kostní tkáně u mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene, provázený pohybovými potížemi, má za následek také úměrně závažné poškození kloubních chrupavek, vazů a vaziva tvořícího kloubní pouzdra. Je tomu tak proto, že v kloubech nastanou abnormální mechanické poměry, nepatřičné tlaky a tahy způsobující přetěžování uvedených tkání. To je provázeno úbytkem vody v nich a ten s sebou nese nejen zhoršení mechanických vlastností postižené tkáně, ale především zhoršení metabolických poměrů v ní. Vinou úbytku vody nedostávají buňky potřebné živiny a zplodiny jejich výměny látkové nejsou odváděny. Tím se tkáň stává po nějaké době funkčně méněcennou.
Chrupavka i vazivo má podobnou strukturu jako kost - buňky (chondroplasty / fibroblasty) jsou obklopeny nestrukturovanou matrix, základní hmotou, která je protkána vláknitými strukturami, fibrilami, např. kolagenními (kloubní chrupavka, kolagenní vazivo).
Základní hmota obsahuje proteoglykany a glykoproteiny. Jak proteoglykany, tak glykoproteiny obsahují složku cukernou (sacharidy) a bílkovinou (proteiny), ale přesto se od sebe liší.
Sacharidovou součástí proteoglykanů jsou glykosaminoglykany, které se vážou na tzv. osové proteiny či proteinová jádra. Glykosaminoglykany představují 80 - 90 % hmotnosti proteoglykanové molekuly. Molekula proteoglykanu se podobá štětce na mytí láhví. Osu "štětky" tvoří proteinové jádro, "štětiny" představují lineární molekuly glykosaminoglykanů. Na nich jsou hydroxylové, karboxylové a sulfátové skupiny, které mohou za to, že se glykosaminoglykany (a tudíž i proteoglykany) chovají jako polyanionty a jsou vysoce hydrofilní.
Molekuly vody mají tvar nepravidelného, mírně zkoseného čtyřstěnu a díky tomu nemají stejnoměrně rozmístěný elektrický náboj. Proto se snadno vážou na molekuly glykosaminoglykanů a zabezpečují základní hmotě vaziva nebo chrupavky nezbytnou hydrataci. A proto také jsou proteoglykany vysoce hydratované struktury s molekulami obklopenými silnou vrstvou vody. V plně hydratovaném stavu zaujímají podstatně větší objem než ve stavu anhydrickém.